Horko jako v peci, ale nám už to tolik nevadí. Už si naše těla uvykla zdejšímu klimatu a tak se přes odpor vydáme do kopců. Dnes se naše trasy rozdělí, protože kluci si vyrazí výš a dál. Já jdu objevovat přírodní scenérie kolem potoka v údolí Valle Meria. A uvidím, co se z toho nakonec vyvine. V prvních chvílích jsem šťastná, že můžu stoupak v příkrovu stromů. Ty svým blahodárným stínem přispívají k radostnému stoupání a klesání na mé dnešní trase. Po nějakém čase opustím civilizaci a uslyšímzurčet vodu. Neklamné znamení, že se blížím do údolí, kam směřují mé dnešní kroky. Za pár dalších zákrut a stoupáčků se mi otevře neuvěřitelný kaňon horského potoka, který se valí dolů. Vzduch je najednou mnohem příjemnější a krajina kolem kouzelná. Sestoupím přímo k potoku a korytem stoupám výš. Vyzouvám si boty, užívám si chladivého proudu a čekám na kluky, až se budou tudy vracet zpět. Společně se pak vrátíme domů, abychom uzavřeli poslední pobytový dne zde u jezera Como. Kde bylo teplo, slunečno, báječno!
Děkujeme za krásné dny a věříme, že se sem znovu vrátíme...
Žádné komentáře:
Okomentovat