Den jako malovaný,
skoro jako Bohem daný,
kolem klid a cestování,
lidská mluva, setkávání.
Sbírám slova,
zas a znova,
nohy kladu,
bez ladu a skladu.
Ve dne sním
a v noci bdím,
kolik ještě toho
smím?
Mýval, pejsek, kočička,
zas jsem malá holčička.
Opět mám jen starosti,
jak budu se mít fajn do
sytosti...
Pak probudím se a je ráno,
je opět vystaráno,
nový den mi začíná
a v něm pěkná divočina!
Já to ovšem všechno zvládnu,
slovem i písmem přeci vládnu,
cesta pěkně uběhne
a pak i mé tělo ulehne...
Čekat bude nový den,
který naplní se pohybem.
Bude radost tady být,
z nových informací týt!
Cestou necestou jdu ať jsem vždy svou...
Žádné komentáře:
Okomentovat