Poměrnou část
roku se těšíme,
docela často
na to hřešíme.
Většinou ani nevíme,
co všechno možná
jednou ztratíme.
Říkáme, za chvíli,
zítra, později,
snažíme se žít
stále rychleji.
Pak přijde malá
chvilička
a už zbývá jen
kousek z
klubíčka.
Potom tu v tichosti
stojíme a vlastně
nic moc toho
nevíme...
Přáli bychom si
mít času mnohem
víc, abychom
mohli letět až
na měsíc!
Tolik toho ovšem
nemáme, mnohé
je nám stále
neznáme.
Jedno je však celkem jisté,
že ať stojím zde nebo
na tamtom místě.
Svět se bude točit,
lidé budou divočit.
Já pokusím se ustát,
co je mi dáno a
nebrat to, že mám
na růžích ustláno!
Všechno se vyvíjí a já taky, sluníčko svítí, kolem plují mraky...
Žádné komentáře:
Okomentovat