Ráno kapky deště,
troška nervů ještě.
Stihnu ranní začátek,
bude času dostatek?
Stresy, presy, honění,
už mám v uších zvonění.
Člověk aby stále běžel,
aby k lidstvu přináležel.
Jinak by si připadal,
že by mimo okruh stál.
Jinak by snad ani nežil,
jenom by se stále ježil.
Tak to tedy vypadá,
když si tělo vyžádá,
trochu klidu, poznání,
potom má už jen přání.
Ať se věci pohybují,
ať dobří lidé existují,
ať mě kluci potřebují,
ať stále o sobě nepochybuji,
ať si stále pamatuji
a stále miluji!
Ty co štěstím, radostí,
naplňují mé vnitřní
schopnosti!
Děkuji a věřím, že uvnitř mnohé pro Vás střežím...
Žádné komentáře:
Okomentovat