Nebát se ničeho a přesto propadat strachu vždy, když přijde sebemenší závan větru. Být plně připraven pomoci každému, kdo si o pomoc řekne, a přesto si neumět pomoci sám. Chápat všechno kolem dokola a nepochopit sebe sama, když to nejvíc potřebuješ. Tomu se říká paradoxy vlastního života, které zažíváme snad všichni a každý den. I když netušíme, jak se k tomu všemu postavit, víme, že tráva je zelená, slunce žluté, šunka výběrová a bonbony sladké. Rádi si užijeme všecho života a půjdeme tam, kde bude zase jen to, co být má a jak to být má. Těšíme se na světlo a svět, ve kterém budeme zářit a vše se nám bude dařit!
Nechť přání jsou vyslyšena a přijde velká změna...
Žádné komentáře:
Okomentovat