Stačí jenom chtít a už se to může dít. Člověk se občas diví a občas jen tak civí, co všechno se děje a proč. Někdy se nepohnou ledy a jindy jen oči hledí, co a jak se hýbá. Jednou je to tam a podruhé sem. Jako třtina ve větru se pohybujeme a houpáme se na vlnách, které nás nesou. My si stále jen opakujeme, že se musíme držet a nesmíme se pustit. Když se nikdy nedívá, tak se občas pustíme a přichytíme se jinde, nebo sezobneme upadnutý kousíček, který upadl na zem. Hlavně, abychom nebyli přistiženi při činu a nezavdali příčinu k něčenu ideálně k ničemu. To bychom mohli být považováni za ničemu a připadali bychom si za ničemu. A kdo by chtěl být zničen ničím, když je jasné, že to zničení je vlastně naprosto zbytečné. Protože pokud se věci řeší postupně, řádně, krok po kroku, nemůže dojít k tomu, že by došel dech, síla a energie na cokoliv, co potřebuji k vyřešení jakékoliv krize...
Ať zmizí co je mi cizí!
Žádné komentáře:
Okomentovat