Sice už mám po práci, ale přitom den ještě nekončí. Ještě mě čeká dlouhá cesta, která doufám rychle uběhne. Pustím si něco příjemného do uší, vězmu si knihu a budu si číst. Nebo se budu celou cestu dívat jen tak z okna a užívat si výhledu z okýnka. Uvidím, na co budu mít chuť a jak se mi bude tohle odpolední cestování líbit. Zatím jsem ve stádiu, kdy ještě ani nevím, jestli se vlastně těším, nebo ne. Uvidím, jaké to bude být zase po dlouhé době na cestách, cítit pod nohama ubíhat trať a vědět, že večer nesložím hlavu ve vlastní posteli, ale někde v hotelu. Bez oblíbeného zvířátka a milovaného blízkého, ale jen tak sama. Jako za starých časů, kdy jsem ještě chodila do školy a stres byl můj starší brácha. Teď jsem sice starší, na cesty jezdívám méně, ale občas to není špatné. Tak snad to bude fajn i tentokrát!
Kdo se těší, ten neřeší...
Žádné komentáře:
Okomentovat