Rádi bychom fungovali v běžném režimu, ten ovšem není zatím možný. A tak přežíváme ze dne na den a snažíme se ze všeho nezbláznit. Čteme chytré knihy, dopřáváme si malých drobností, užíváme se vzájemného sdílení a věříme, že se brzy přehoupneme do stavu normálu. Když pak začneme přemýšlet, co to vlastně normál, resp. normálnost je, zjistíme, že ji neumíme popsat. Co ještě patří do normality našeho života a co už je výjimečné? Víme, kam zařadit každodennost a jak si s ní poradit? Umíme se soustředit na krásu života? Věříme, že život je krásný takový, jaký je? Odpověď zní ano i ne. Někdy přesně víme, co je krásou a radostí, jindy váháme. Vstupujeme i vystupujeme, kráčíme i vláčíme, uskutečňujeme i přežíváme. V tom je síla běžnosti a krása pochopení, že život je krásný. Je nuné si plně užít okamžik, kdy si to skutečně a plně uvědomíme. Kdy pochopíme, chápeme a bděle prožíváme každou milisekundu toho, čeho jsme právě součástí.
S všímavostí proti neduhům a zlosti!
Žádné komentáře:
Okomentovat