Mnohé skutečnosti dokáží předčít i zdravý rozum v nás. Že jsme spadli nevadí, když to rozhýbáme, tak tomu přeci nic není. Obrovská modřina je jen důkazem velké naraženiny. Jinak to přeci nic jiného neznamená. A tak vesele jedeme dál, protahujeme ruku, procvičujeme ji. Ona potvůrka bolí, ale tak to má být. Velký pád, velká bolest, nic jiného v tom nehledej, vždyť jsi velká holka. Ale co kdyby? Malý hlodáček hlodá a nabádá, aby se přeci jen ruka ukázala lékařům, kteří tomu rozumí. Nic stále nenasvědčuje tomu, že by mělo být něco v nepořádku. Výprava do nemocnice je jen pro utišení našeptávače, aby už dal konečně pokoj. Uf, raději pryč odsud, všude samý vir, bacil a jiné breberky. Tak uděláme rentgen, pozitivně se s panem doktorem na sebe usmějeme. A jaké je moje překvapení, když zjistím, že ruka je zlomená. Pan doktor na mě chrlí jednu informaci za druhou, zkouší, prohmátává, já syčím jako had, protože to fakt bolí. No a na smínku vidím, že ťapka si zlomila hlavičku kosti vřetenní. Po těch třech týdnech už sádru nedostanu, ale rovnou šupaj na rehabilitaci. No to zase bude jízda... Od teď už nikdy žádné běžky, protože nám mamlasíkům se to nevyplácí.
Fraktura capitis radii, už abych byla v Indii!
Žádné komentáře:
Okomentovat