Ztichlé město,
kynuté těsto,
život je přesto
jedno velké pesto.
Jídlo a potrava,
té se nám dostává,
duše však skomírá,
v citech je tu díra.
Neznalost výsledků,
odhady následků.
Všechno je ve hvězdách,
na rukou jen stín a prach.
Kampak se vrtneme?
Co si pak počneme?
Zítra zas budem žít,
jako by byl klid.
Ten se však schovává,
jako hvězdička prchavá,
tak jako svítání,
dnes už není k mání.
Musíme vydržet,
touhy své zadržet,
přání svá oddálit,
až bude zase líp!
Přání se vyplatí, až nemoc uletí...
Žádné komentáře:
Okomentovat