S úsměvem na rtu vstáváme do víkendového dne. Děláme si plány a těšíme se na volné dva dny. Dokud máme sny a jsme schopni plánovat, ještě se to dá přežít. Jakmile ovšem ztratíme zájem o cokoliv kolem nás a začneme si jen stýskat, je to cesta do pekel. Cesta, kterou se zatím nechceme dát a pevně věříme, že se opět všechen náš život vrátí do pevných kolejí a my zase budeme sami svého štěstí strůjci. Teď se jen tak snažíme řídit v našich životech, co se řídit dá a ostatní necháváme. Podřizujeme se pravidlům, příkazům, nařízením a zákazům, v domnění, že za pár chvil zase bude fajn. Věříme, věříme v lepší dny a zítřky, které zase budou vonět po dálkách, neznámu a objevných cestách. Po vysokohorském vzduchu, dlouhých túrách, volnosti pohybu a přírodě, která nám tak chybí. A co teprve zvířátka?! Takže je na co se těšit, dneska jedeme dál a zítra, zítra už zase bude líp...
Věřím a doufám, málokdy zoufám!
Žádné komentáře:
Okomentovat