Nestojí to nic a přitom je to tak cenné. Stačí k tomu málo a člověk může udělat radost druhému člověku. Byť to v poslední době nevidíme, předpokládáme, že tam někde ukrytý pod rouškou stále je - úsměv. Rozzářený od ucha k uchu, s lechtáním v břiše a svalovým napětím, kdy se nedokážete nadechnout. Ryčíte smíchy, prohýbáte se v zádech, lapáte po dechu a slzy tečou proudem. Ano, i v tom je léčívá moc smíchu. Smát se, řehtat se a usmívat, to je cesta, jak některé věci zlehčit a nevpouštět do vlastního vědomí. Je to cesta, jak se z věcí nezbláznit a přitom normálně fungovat, když nic nefunguje. Je to nástroj, který máme všichni, ale málokdy jej plně využíváme. Přitom nám úsměv sluší, odhaluje naše vnitřní já, v celé jeho radosti, čistotě a kráse. Snad proto se usmívejme, i když to není vidět. Naše duše to vnímá a raduje se s námi...
S úsměvem na tváři, tělo se rozzáří!
Žádné komentáře:
Okomentovat