Mňam, to si dám. To si dneska určitě velmi pochutnám. Už teď se mi sbíhají sliny a nemůžu se dočkat, až se všichni sejdeme u jednoho stolu. Popovídáme si o průběhu dne, řekneme si, s čím jsme zápasili a proč, abychom se zase rozprchli ke svým online strojům. Ač netušíme, kdy se opět shledáme, víme, že rádi vyměníme pracovní stůl za ten jídelní. Nejen že si nasytíme žaludky, ale také posílíme tělo, které bude potřebovat ještě mnoho síly, aby zvládlo dlouhé online odpoledne. Možná, že jsou takoví, kterým tento způsob prožívání života nevadí. Mě se však zdá poněkud nešťastným. Už se těším vlastně jen na to jídlo! Dopřávám si dostatku a trápí mě nedostatky. Žiju uzavřená ve vlastní bublině jednoduchých a přitom tak složitých vztahů. Již nevnímám nic, co neprosí o mou pozornost a věnuji se jen tomu, co opravdu musím. Je to hrozivé, uvědomit si svou vlastní cestu zmaru. A přitom by stačilo málo... Rozletět se za světlem, za vůní přírody, za zvířátky do zoologické zahrady, za vysokým kopcem, za vším, co mám ráda a co mi chybí. Byť se ještě snažím vydržet, nevím, jak dlouho to ještě půjde. A co Vy, jak jste na tom?
Prý v tom nejsme sami, ať je to za námi!
Žádné komentáře:
Okomentovat