Někdo mi kdysi řekl, že abych dosáhla až ke hvězdám, nemohu se otáčet. Jak tak léta běží, stále víc si uvědomuji, jak hluboce jsem spjatá s minulostí. Nemohu ji změnit, nemohu napravit případné chyby, které jsem udělala. Nemohu si ani zopakovat ty úžasné chvíle, které jsem prožila. Ale minulost je stále se mnou. Je totiž mojí součástí a já jsem jí. Tak jako vím, že stále více podobám své mamince a babičce, stejně tak vím, že jsem hluboce propojena mízou mého vlastního já s tím, co bylo a snad i bude. Není to snaha uniknout realitě, která právě není ideální. Je to jen fakt, který si stále více uvědomuji. Bez toho, co bylo a bez těch, kteří zde byli, bych nebyla a ani nemohla být já. Každý, koho jsem v životě potkala, se do mě propsal nějakou vzpomínkou, myšlenkou, dávným a právě objeveným poznáním. Netoužím se vrátit zpět, ale ohlížím se s vědomím, že minulost je uzavřená. Ovšem lidé, skutečnosti, zážitky, společenské vztahy a všechno, co jsme prožili, je tady s námi...
Minulost žije v nás, nechme ji znít!
Žádné komentáře:
Okomentovat