neděle 7. února 2021

Odpoutávající se...

Jsou chvíle, jako je tato, kdy se ani nenaděješ a z malého právě narozeného človíčka je dospělý muž. Stojí na prahu svého života, hledí vstříc budoucnosti s odvahou a očekáváním. My z povzdálí sledujeme jeho kroky a podvědomě si přejeme splnění všech jeho přání. Očekáváme, jak uspěje v samostatném životě. Jsme nachystáni pomoci ve chvílích nesnází. Podporujeme a podáváme pomocnou ruku vždy, když je žádána. Sami hledíme do budoucnosti, která již není tak růžová, ale stále je. Díváme se a čekáme, že se vždycky bude náš malý velký muž rád vracet domů. Pevně věříme, že jsme mu pomohli roztáhnout křídla a dodali vědomí jeho vlastních kořenů. Víc není, co bychom si mohli přát. Snad jen aby uspěl dle svých přání, zakotvit v přístavu dobré naděje a našel spřízněnou duši, naladěnou na stejnou tóninu. Aby se jeho život proměnil ve skutečnou symfonii radostí, úspěchů, úsměvů a společného souznění s těmi, kteří jej budou doprovázet. Není to málo, a přesto to tolik v životě znamená. Neboť bez správného parťáka je život neskutečně těžký...

Tak kráčej synu náš a věz, že nás tady pro každý případ máš!

Žádné komentáře:

Okomentovat