Za okny mráz, uvnitř nádherné teploučko. Vítr se opírá do střechy a meluzína se pokouší proniknout komínem dovnitř. Poletující vločky sněhu se líne snáší z oblohy. Den jako malovaný ladovskou rukou, jen zarámovat. Venku je konečně zima, jak má být. Děti se radují ze sněhové nadílky a skotačí na svazích kolem. Dospělí postávají opodál, nebo vyrážejí na kratší či delší vyjížďky na běžkách. Každý se snaží zaplnit černou prázdnotu bílým nadšením. Každý má sice jen ten svůj výhled, ale všichni jsou v tuto chvíli za jedno! Být v přírodě, být ve spojení s pramatkou všeho a užívat si pohybu, který tak chybí. Stačí opravdu maličko a člověku se objeví na tvářích úsměv. Malá sněhová vločka spadlá na řasy, koule sněhu mířená správným směrem, dva blázniví kamarádi ve sněhu či pohled jen tak do dáli. Tohle pomáhá v dnešních dnech nejvíce a rozjasňuje naše líce. Ať už přijde cokoliv, tohle v nás vždycky zůstane. Onen prazvláštní úžas nad neskutečně nádherným přírodním bytím, které nás umí nadchnout, okouzlit a podpořit vždy, když to potřebujeme...
Díky za povzbuzení, nad to nikdy nic není!
Žádné komentáře:
Okomentovat