Pomalu a postupně přichází ochlazení do našich končin. Dnes ještě bude poměrně teplo, ale zítra už nás sevře arktický mráz. Teploty se v tuto zimu dostanou až pod mrazivou dvacítku a to znamená jediné. Za kamna vlezem a ven nevylezem. Budeme si číst, dlouho spát, odpočívat a nabírat síly na další pracovní dny, které nás čekají. Teď si tím ješt nebudeme lámat hlavu, protože nás čeká ještě hodně příjemných společných chvil. Užijeme si zimu a sníh, které letos přišly, aby ním daly zapomenout na ostatní mizerii našich životů. Ano, jsme možná trošku nespravedlivý, možná i trošku dychtiví, ale opravdu toužíme jen po jediném. Vrátit se tam, odkud jsme před rokem vyšli. Smazat posledních třistapětašedesát dnů a začít znovu. Bez virů a bakterií, bez nákaz a hrozby z nemocí. Bez strachu a zoufalého nic nedělání. Bez možnosti sociální kontaktu a všeho ostatního. Ano, vrátit se do nevědomosti s vědomím prožitého a jít dál. To, co nás provází nyní je tak svazující, nic nepřinášející a tolik beroucí. A hlavně světlo na konci tunelu se ztratilo v temnotě, kterou nelze prohléhnout...
Nebuď pesimista, pořád je tu tolik místa!
Žádné komentáře:
Okomentovat