Není ráno jako ráno. Někdy je poskládáno z mnoha krásných chvilek, od samotného otevření očí, až po přečtení prvních řádek textu. Někdy se člověk probudí a přesně ví, co jej čeká. Jindy se jen tak líně převaluje a přemítá, co asi bude následovat. Byť všichni máme své vlastní jistoty ranního probuzení, někdy ani my sami nevíme, co přesně nás čeká. Určité styčné body jsou zřejmé, ale jak tomu bude doopravdy, tak to se opravdu dozvíme, až se konečně probudíme. Teď ještě ne, teď se nám ještě klíží oči a tak se propadneme do hlubokého snění. Vystoupáme na vrchol kopce, který se tyčí přímo před námi. Nebo zdoláme nejhlubší propast, která je pod námi. Snad se přeneseme přes nestrázně a neskutečné skutečnosti, které se nashromáždily a zase budeme spokojení. Budeme s jasným zrakem vnímat vše, co je nastoleno. Bílý sníh, dešťové obláčky, snídaňové lupínky či krapet mléka pro povzbuzení. Až nakonec přijde plné probuzení...
Probudit se, vyvolat, dnem si krásně plápolat!
Žádné komentáře:
Okomentovat