Tak se nám ten náš svět řítí někam a my vlastně ani netušíme kam. Léty zažité způsoby se stávají naprosto nezpůsobilými. Všechny jistoty se otřásají a demokratické principy se chvějí v základech. Lidé se derou o svá práva a poslouchají jen tehdy, když mají potřebu poslouchat. Jinak se ženou přes zábrany až na místa, která byla dosud svatyněmi. Boříme, ničíme, zabíjíme a necháváme obyčejné občany, aby bojovali za ty, kteří nás potom ovládají a řídí. Co je to za svět? Co je to za lidi, kteří nechají za svá práva bojovat ostatní? Kam se zmizely zástupy silných mužů, kteří moudře vládnou světu? Netušíme a snad proto se díváme na to, jak se nám život proměňuje, aniž bychom to dokázali ovlivnit. A přitom je to tak jednoduché. Chtít jen tolik, abychom mohli žít. Mít jen tolik, abychom viděli světla budoucnosti. Být v pevném zdraví, abychom se dožili světlejších zítřků a mít kolem sebe ty, se kterými chceme objevovat svět. Na ostatním záleží až v druhé řadě, neb od spokojenosti každého článku vede přímá linka k pevnosti řetězu...
Ptej se, bádej, poznávej, se světem trpělivost měj!
Žádné komentáře:
Okomentovat