Je věcí, jak být nad věcí. Nemyslet negativně a být jen pozitivně naladěn. Otázkou je také skuktečnost, zda lze být v dnešním uspěchaném světě ještě skutečně šťastný z obyčejných věcí. Mít radost z každodenní pomáhající profese, být skutečně v klidu, když kolem vybuchují granáty. Být spokojený s tím, co mám a neohlížet se na ostatní. Být sama sebou a nemuset si dělat hlavu nad tím, co by, kdyby. Usmívat se a radostně vítat každý stejný den, kdy se nic neděje a všechno je tak, jak jsem zvyklá. Užívat si zajímavé knihy a nových informací, které se z ní dozvím. Být nadšená z toho, že stále se mnou jsou ti, které mám moc ráda. Zaujatě vnímat každý krok na dlouhé procházce přírodou. Horlivě a hloubavě se nořit do jasných vod poznání, které mě utvrdí v tom, co je celkem jasné. Být se a nebát se, že dneska je dobře, tak zítra bude určitě hůř. Vědět, že dobro se střídá se zlem a každý dobrý skutek se načítá do pokladnice neočekávaného. Ano, je to tak a tako to má být. Nikdo totiž nezmění to, co právě prožíváme, protože jsme to my, kdo to prožíváme. Jsem to já, ty, on i oni, kdo jsou s námi spojeni osudem. My, rodina, nezměrná laskavost, propojení, vnímavost, přívětivost i vlídnost pro stejnost a shodnost identity.
Kráčejme spolu, nahoru i dolů!
Žádné komentáře:
Okomentovat