Má život bez smyslu smysl? Je možné se zabývat tím, co je naprosto jasné? Jak zachránit svět, když každý míříme k jinému cíli? Není přeci vůbec myslitelné, abychom zachránili byť i jediného člověka, když nedokážeme zachránit sami sebe. Plácáme se ve skutečnostech a vědomě provádíme nevědomé skutky. Tohle přeci nemá naprosto smysl a rozhodně se nám nepodaří zvítězit. Všichni už jsou unavení a nikdo nechce slyšet nic z toho, co běžně slyšívá. Chybí nám naše rodiny, naše životy, naši blízcí i naše výlety za poznáním. Je toho hodně a přitom tak malinko, co bychom si přáli zase mít. Jen kousek, jen ještě jeden kousíček a můžeme se hnout z tohoto proklatého místa... Byť se říká, že stačí jen chtít, v tuto chvíli potřebujeme víc. Potřebujeme víru, že špatné překonáme a se vším se vyrovnáme! Jak to celé dopadne, to se za pár týdnů uvidí. Teď je to ve hvězdách a možná ještě dál.
Za jitřní rána, co čarovně jsou nám dána!
Žádné komentáře:
Okomentovat