Jsme - jistota, kterou stále máme, ať se vně děje cokoliv, co můžeme i nemůžeme ovlivnit. Od pradávna jsme vždycky byli, byli v jednotě se svým okolím a byli spříznění s těmi, kteří nás obklopovali. Dnes jsme stále, ale už ne v tak pevné jednotě a pospolitosti, jak tomu bylo kdysi. Hledáme si cesty, jak se zříci některých důležitých pospolitých povinností. Nenacházíme společnou řeč s našim okolím a vyhledáváme malicherné spory, které zaplňují naše vědomí. Jak jsme si pomalu neuvědomujeme a snad jen drobnými pozůstatky bytí vnímáme, že jsme a snad budeme i dál. Zřejmě se musíme probrat z toho, co nás právě zahlcuje a nedává nadechnout. Měli bychom se odrazit od skutečnosti jsem a vyjít vstříc tomu, co nás obepíná. Člověk sám je nic, v porovnáním s velikostí světa. Zmůže jen tolik, aby ono samo bylo, konalo, jednalo, uskutečňovalo, žilo, bylo. I když to rozhodně není málo, společně dokážeme víc! Já, Ty, my jsme, a to už něco znamená...
Myslíme, cítíme, to že jsme si uvědomíme!
Žádné komentáře:
Okomentovat