Jak obyčené se věci mohou zdát, když čekáte, že všechno bude mít svůj lesk i dostatek karátů. Jak fádní pak mohou být věci, kterými nás příroda a ostatní lidé obklopují, když očekáváte nejvyšší, nejjasnější a nejúžasnější výhledy, které se namanou. A přitom je náš život tvořen právě těmi drobnými maličkostmi, které nic nestojí, ale jsou tak vzácné. Jsou vzácnější, než všechny myslitelné poklady světa, protože jsou spojeny s námi samotnými. S tím, jak vnímáme svět, co je nám blízké, čemu věříme a co potřebujeme. Víra v hmotné bohatství nám bere sílu. Důvěra v lásku blízké osoby nám dává křídla. Jak prosté a zároveň dokonalé. Ve své jednoduchosti, prostotě a plnosti. Snad proto se chtějme obklopovat obyčejností světa, bez nutných pozlátek a lesku. Neboť lesk ztratí časem svou zář, pozlátko vybledne a zůstane jen ona běžná dokonalost stvoření. Já, Ty, my a svět. Bez příkras a zbytečných slov!
Děkuji za každé nenápadné gesto, jenž je mi světem, lidmi věnováno...
Žádné komentáře:
Okomentovat