Střípky léta navlékáme na šňůrky, jako perličky korálků. Vzpomínáme na bezstarostnost letních dnů a dovolených. Toužíme vypustit všechny myšlenky a vrátit se na místa klidu, pohybu, radosti i nádherných výhledů. S přicházejícími studenými rány si stále více uvědomujeme, že zima se neodvartně blíží. Čím je nám blíž, tím více bychom si přáli zůstat v babím létě, které prozařuje naše dny. Nevíme, co nás čeká, přesto bychom rádi zachovali trošku toho i tamtoho, co jsme prožili. Člověk je totiž prazvláštní tvor, který neustále touží po změně, a zároveň miluje stálost i stejnorodost. Jako bychom si neuměli vybrat, co opravdu od života očekáváme. Naše nejistoty pramení v nás samotných a dávají nahlédnout do hlubin nitra. Čím opravdu žijeme, kým opravdu jsme a kam skutečně kráčíme. Na cestě řešíme a potkáváme mnohé, uskutečňujeme svůj životní sen a stáčíme své kroky tam, kam nás to táhne. Byť se cesty klikatí a životy proplétají, my sbíráme své perly, které navlékáme na nitku života. Někde začínáme a někde skončíme...
Žijme, jako bychom měli brzy odejít a učme se, jako bychom měli žít navždy!
Žádné komentáře:
Okomentovat