Člověk nikdy neuvěří, kolik slov se může dostat na povrch zemský. Stačí jen otevřít pusu a je zde příval. Jde o obrovskou vlnu tam i zpět. Útočí na naše smysly, vnímat lze pouze jednotlivá slovíčka, protože rychlost palby je obrovská. Vidět, chápat, rozumět a přitom si částečně i v duchu pět, to je obrovská zátěž sobotního rána. Běží, leží, sedí a vrní se jedno kolem druhého. Hlava vnímá, všechno se snaží zapamatovat. Kadence slov a jejich rychlost se zvyšuje. Jen tempo mé ruky pokulhává. Zapisuje, zaznamenává, vypisuje a pak vynechává. Chaos je na světě a guláš v mé hlavě. Snad pomůže zpomalit, nadechnout se a zklidnit ruku i hlavu. Jen tak se snad dočkáme odpoledne i celého večera. Na ten se těšíme, užijeme si jej při svitu svíček, zachlumlaní v peřinách s dobrou knihou a milým úsměvem. Na ranní nálož si ani nevzpomeneme a rychle přejdeme do stavu klidu...
Obtíže nech, v lese je mech!
Žádné komentáře:
Okomentovat