Nemáme co ztratit a přiznání pravé barvy je ulehčením pro tělo i duši. Skrývané myšlenky jsou tvrdým nárazem na vlastní realitu. Stálé přesvědčování sebe sama o nutnosti klamu je cestou, která nemá konce. Tak jako si v životě přejeme stálou a nehynoucí lásku, stejně tak bychom rádi byli tím, kým jsme. Žili opravdový život, bez nutnosti být někým jiným doma, v zaměstnání, na veřejnosti, s rodiči, s přáteli, na cestách i se sebou samými. Jen pomyšlení na skutečný dosah opravdovosti nám nahání hrůzu. Jak být opravdovým tam, kde je pouze chlad, přetvářka a zakryté srdce? Lze vůbec být sám sebou, když jsou kolem ostatní lidé? Zná nás naše okolí? A jak nás vnímá? Občas si musíme připadat jako loutky vedené osudem, jako smutní hráči, jež nikdo neposlouchá. Pokud však vystatíme své vlastní já kritikovi, soudci, vůdci i absolutnímu štěstí, pak jsme schopni dosáhnout opravdovosti. Bez odhalení se, naslouchání, sebekontroly i sebeuvolnění, není bežného dění...
Děj se co děj, na nic si nehrej!
Žádné komentáře:
Okomentovat