Tak to máme na světě, na té naší planetě. Cítíme, vnímáme, láskyplně se objímáme, všechno procházíme a vždycky se usmíváme. Snažíme se žít aktivně, pasivitu zakrýváme do milého hávu. Vyjadřujeme lásku i laskavost, k lidem se stavíme s vlídností, taktem i úctou. Vnímáme, říkáme a děláme věci tak, že chápeme důvody svých činností a snažíme se pečovat o blaho druhých. Většinou jsme připraveni pomoci kdykoliv je to potřeba. Mnohdy nepřemýšlíme nad důvody naší pomoci. Umíme totiž správně rozpoznat i nevyřčená přání a potřeby, které mají být naplněny. Tím dáváme sobě, svému srdci i tělu neuvěřitelnou sílu, kterou můžeme čerpat ve chvílích nejistoty, nestálosti a kolísavého běhu. Dobře totiž víme, že život není peříčkem a jednoduchou cestou stále vpřed. Abychom uspěli, musíme se umět vracet, zastavit se a čekat, nespěchat a mít otevřenou mysl pro nesmyslné úkony. A přes veškeré bolesti i ústupky chápeme, že krutost není výsadou, ale neoprávněné použití síly. Jen laskavostí, ochotou a vlídným přístupem budeme správným člověkem pro sebe i své blízké!
Laskavosti není nikdy dosti...
Žádné komentáře:
Okomentovat