Dám všechno a nechci nic. Zvládnu všechno a nic mě neporazí. Unesu mnohé a nepoložím se z drobností. Uskutečním každý nápad a nenchám ležet ladem své nitro. Každý máme své povzbuzující mantry, které si říkáme, když potřebujeme povzbudit. Budu mít úsměv na rtu a nic mi jej nemůže vzít. Budu se chovat tak, abych se nemusela za nic omlouvat. Nebudu spěchat a dám každému jeho čas. Nebudu si naříkat, když život nebude takový, jaký bych jej chtěla mít. To jsou slova, která vypouštíme ze svých úst a čekáme, že je náš den vstřebá. Nebojíme se ničeho a nehodláme s ničím bojovat, abychom si udrželi své vlastní já. Nevíme, zda ještě zítra nějaké vlastní bude. Jsme totiž součástí velkého kola událostí, které nám nenechají vydechnout. Dnes jsme zde a zítra již rozhodně nemusíme. Dnes se radujeme a zítra se budeme radovat ještě více. Teď si uvědomujeme, že situace je taková, jakou ji nechceme mít a zítra bude všechno zase jinak. Koloběh houpání nahoru, dolů, doprava, doleva, dolů, doprava, nahoru. doleva... Jednou jsi nahoře a hodně rychle můžeš být zase dole. Proto se usmívej, nevíš, kdo se dívá!
Tvé oči nikde nekončí...
Žádné komentáře:
Okomentovat