Poslouchám a slyším i to, co nikdy nebylo řečeno. Někde hluboko uvnitř zní zvuky, které se rozezní jen několikrát v roce. Hluboké tóny a tiché zvuky zvonků. Sobí kopýtka se sotva dotýkají země a ta se rozezvučí tisícem nádherných tónů. Dálavou, slunečním svitem i zamlženou oblohou po ranním dešti v létě. Je to jako symfonický orchestr, který se připravil hrát jen pro mou maličkost. Nádherný to pocit radosti, který obkroužil mou duši a dává tušit tomu, co přichází. Složité vystojíme a jednoduché obstaráme, abychom nakonec zjistili, že každý zvuk je jedinečný ve své harmonii a kráse dnešního dne. Ťukot kaped deště, dopady tichých kroků na tlustý koberec, šoupání drápkem i lechtání peříčkem. To vše má svou melodii, která tvoří symfonii dnešních dnů. Bez dirigenta a přece tak lahodná...
Hřejivá, znějící, uchu lahodící!
Žádné komentáře:
Okomentovat