Bodavá bolest a ukrutný pocit, že se rozskočí můj svět. Probuzení není spásou, ale pokračováním toho, co započalo již v noci. Snaha po klidu a nalezení rovnováhy je jen snahou, která nemá konce. Jak tohle přežijeme? Jak tohle zvládnem? Jak je možné, že poslední den v roce je k nám tak ukrutně upřímný! Někdy je nutné nést následky svých činů, ale tam, kde si nejsme jisti překročením hranic, se nám těžko odolává ptát se, proč zrovna já! Čím jsem si to zasloužil? Vždyť jsem nic neprovedl a musím se tady třást jako osika. Vydržím to, odolám a nenechám se ničím zdolat. Ještě chvilku, ještě pár konkrétních chvilek... A pak to stejně přijde, dál už ni krok! Tady končíme, odsud už se nedá jít dál. Tohle už opravdu bez zásahu zhůry nepůjde. Tak zatím pac a zítra pusu, hlavně bez bolesti a poklusu...
Ukrutně bodavá a jinak bolavá!
Žádné komentáře:
Okomentovat