Jsem vděčná a přesto hledám. Kde se stala chyba a kdo to mohl ovlivnit? Nelze předpokládat, že se věci dějí jen tak bez příčiny a důvodu. Hledáme řešení v situacích, které nás mnohdy zaskočí a dávají důvod k obavám. Větší či menší chvění duše a velké poryvy větru nás zaženou do ulit. Usnout a spát, nevnímat svět kolem nás a nechat osud rozhodnout. Tělo je silné a umí si poradit vždy, když přijde chmura, jež zakryje tvář. Není nutné podléhat pesimismu, jen tam, kde už opravdu není cesta. Cesta, jež ukáže směr a dá naději, že zítra bude líp. I když není času nazbyt, hledejme cesty. Bez nich jsme ztracení v prostoru i čase. Jsme jen těla bez duší a ukazatele bez udání cíle. Razantně vykročme vpřed a věřme, že co se má stát, to se stane!
Bojím se, bojím, na cestě stojím...
Žádné komentáře:
Okomentovat