Neděle ráno a brzké ranní vstávání nejde moc k sobě. A přesto je pravdou, že vyspávání není nic pro nás. Ať je pátek, nebo svátek, vstáváme vždy rychle z postelí, abychom nepromarnili ani minutu z drahocenného dne. Využíváme každé příležitosti pro zachycení všeho podsttného, co lze v průběhu dne prožít. Malujeme vzdušné zámky, milujeme sebe navzájem, zkoušíme nové chutě a procházíme se starými místy. Mazlíme se se čtřnožci a otevíráme svá srdce dvounožcům. Je to jako nikdy nekončící příběh, který žijeme tady a teď. Ač víme, co všechno bychom měli a proč, necháváme jisté okolnosti jen tak procházet kolem nás. Není nutné být u všeho a vždy, něco může zůstat zachováno pro další a lepší časy. A hlasy, které slyšíme? Nechejme je mluvit, vždyť naše cesta je jen o nás...
Zelenou mám neděli, aby všichni věděli!
Žádné komentáře:
Okomentovat