Obutá

Zvláštní pocit dneska mám,
když se dívám, nevnímám.
Každou chvíli přijde zpráva,
že jsi pořád ta pravá.

Požádat a pracovat,
kolem sebe luxovat.
Žehlit, prát a uklízet,
nemusím se pobízet.

Od ruky se věci dějí,
děti se tu kolem smějí
a já práci neflákám,
protože se nalákám.

Na dobrotku,
na mlsnotu,
neudržím
další notu.

A tak zpívat nebudu,
raději se odbudu,
raději si v klidu číst,
z hluboka si býti jist.

Celkem, částí, kousíčkem,
krokem, během, cvalíčkem.
Každému jak jemu jest,
není v tom přec žádná lest.

Každý si dnes zaslouží,
šlápnout nohou do louží.
Propotit si košili,
aby druzí tušili,
že se práce vydařila,
svou radostí nás obdařila.

A my už jen děkujem, zítra se zas do toho obujem!