Běhat tam a zpět. Závodit s větrem o závod a nemoci se zastavit, i když bys sebevíc chtěl. Jako splašený se žene každý den dál. Sotva se ráno vykulí sluníčko na obzor, už jeho první paprsky ohřívají naše prokřehlé ruce. Ani se nestačíme ohlédnout a slunce máme nad hlavou. Užíváme si vlahého vánku a slunečních paprsků, při úprku sem a tam. Za chvíli je zase všechno úplně jinak. Je čas k obědu, rychle nasytit tělo a zase hurá do dalších aktivit duše i těla. Cele se ponoříme do problému, překládáme, zprostředkováváme, zpřístupňujeme a dáváme si naději, že zachytíme právě končící pracovní den. Ještě chvilku, ještě neodcházej, ještě musíme dokončit několik vět, které zůstaly nevyřčeny. A přesto běží, bez ohledu na naše přání i tužby. Běží dál, běží vstříc a nezastaví se ani dnes ani zítra... Neboť v tom je naše síla, která odlišuje a rozlišuje. Jak to bude dál a co se bude dít. Kolik toho ještě zvládneme a co už necháme plout do zapomění.
S časem nech se unášet, nebudeš ho nesnášet!
Žádné komentáře:
Okomentovat