Tak a je to zase tady. Moje podzimní očistné dny, kdy organismus zažívá, jaké by to bylo, kdyby se jen a jen pilo. Od včerejšího dne se prolívám šťávami a různými bylinnými čaji. Zjišťuji, jak moc je moje tělo odolné a kolik zvládne, když mu pomůžu dobrou stravou. Kvalitním ovocem a zeleninou, výborným čistícím čajem a energie se sama hrne, aniž bych věděla, kde se vzala. Je to jako jaderná elektrárna, která funguje. Víme, že nějak funguje, slyšeli jsme o ní, ale ve své podstatě přesně nevíme, co za tím vším stojí. Tak nějak si připadám už druhým dnem se svým tělem. Vím, že tady je, je tady pro mě, já mu dodávám nutné živiny a ono funguje, skotačí, uklízí, píše, přemýšlí a občas si vzpomene i na něco dobrého. Jak to tak pozoruji, říkám si, kéž bych měla dostatek síly, abych byla schopna překonat své věčně se vymlouvající já. Když se zapřu, tak to jde a ani to tolik nebolí. No, ale takový právě upečený chleba, namazaný máslem a posypaný pažitkou... Ale i tohle překonám a vytrvám, vždyť bych to nebyla já, kdybych nemohla překovánat překážky. Ty ve svém životě potřebuji, jako sůl i cukr zároveň!
Sladit a ladit, dnes to nebude vadit...
Žádné komentáře:
Okomentovat