Každý začátek je těžký, ale ten dnešní je ještě těžší. Nohy neposlouchají pokyny a hlava je v jednom ohni. Všechno se kolem houpe sem a tam, nikde není pevného bodu, který by ukotvil podstatu mého já. Děsím se dalších okamžiků, které přijdou. Co přinesou a kdy? Zaútočí na mě jako uragán, nebo budou milosrdným pohlazením unaveného těla? Nebudou jen dalším prohloubením krizového stavu, který proniká do morku mých kostí? Netuším, jen si ve skrytu duše přeji, aby všechny obtíže odplynuly a přišel milosrdný mír. Na těle i na duši, rozložil se a usídlil v mém právě bolavém těle. Přinesl úlevu od starostí, bolestí a dušepnutí, které souží můj den. Sluníčko jež vysvitlo nad obzor již pomaličku rozehřívá mé tělo, ztuhlost se odplavuje a já čekám na chvíli, až všechno špatné odejde a nastane klidné povětří. Neuvěřitelně skutečné a skutečně neuvěřitelné, ve své velikosti i malosti zároveň. Přijde, zasedne a rozhostí tam, kde dosud vládl ruch a bouře.
Nechť odplaví je řeky proud a nechá jen dobré plout!
Žádné komentáře:
Okomentovat