Pomalu, ale jistě, snad stihneme to příště. Zvláštně se nám posouvají hodiny a minuty. Někdy rychle utíkají, jindy vlečou se jak nadmutý. Běží, letí, prchají, slova díků neznají. Vlečou se a líně jdou, hlavu k ruce donesou. Neznají a nesledují, kam ty mraky právě plují. A my dole netušíme, jak rychle slova opustíme. Jak pomalu se vleče svět, kdy potřebuješ letět vpřed. Nebo možná za chviličku, dá se ruka na ručičku. A potom zas pomalu, půjde noha od válu. Půjde krokem tam i zpět, obletíme celý svět. S lenochodem, s klokanem, domů se zas dostanem. Večer budem v klidu snít, jaké je to rychlý být. Jaké je to pomalu, postupovat k oválu. Jaké je to dnes a zítra, připadat si znovu chytrá, přihlížet a poznávat, že svět je krásný kamarád. Ať se vleče, nebo pádí, my jsme přeci stále mladí. Nám je proto stále hej, neb zažíváme světla rej!
Plynule si kráčí čas, jako by byl bez příkras...
Žádné komentáře:
Okomentovat