Už zdálky je vidět, že všechno je jinak. To, co si pamatujeme z dětství se proměnilo. Nic není na svém místě a zároveň vše se zdá nějak menší. Snad proto, že dětské oči vidí věci jinak. Možná změnou perspektivy, každopádně budovy mají mnohem menší prostory a lidé jsou rozhodně starší. Ano, i my jsme se proměnili a už nám není pět či dvanáct. Jsme dospělí a i když si připadáme stejně mladě, je na našich tělech znát, že mladost je za námi. Pro děti jsme těmi dospělými, pro mladistvé těmi strašně starými a pro naše seniory zase těmi mlaďochy, co mají téměř vše před sebou. Jiný náhled, jiná perspektiva, jiné vyhlídky a rozdílné představy. A někde mezi tím jsme my. V našem životě, světě i hmotném těle. Ono stárne, ale duše mladíků a slečen je stále v nás. Jak se tedy usadit, když v těle dřívá skrytá síla mladého děvčete? Nezbývá než být tím i oním. V jednotě je síla, která má šanci nás dovést ke správnému cíli...
Nechej duši zrát, měj sebe moc rád!
Žádné komentáře:
Okomentovat