Cítím se jako královna. Po etech vzpomínek jsem byla překvapena kytičkou fialek. Páni, to je pocit! Cítit se, jako by vám bylo znovu dvacet. Čekáte na smluveném místě na svého kluka. A on se pokaždé zjeví s kytičkou květin. Jednou se sněženkami, jindy s fialkami a v létě s kopretinami. Je to nádherný pocit vědět, že někomu na vás záleží, chtějí s námi sdílet své volné dny a cítí se s námi dobře. To vše jde ruku v ruce s poznáním, že tady někde v těch malých drobnostech to začíná a kousek dál to rozkvétá do všelijakých barev a tónů. Časem se zrodí hluboký cit, který už není tím prvotním zamilováním. Je to víc, než jen čekání na květinku. Je to opora, důvěra, láska, spolehlivost a také velká hromada smíchu. Někdy naštvání, bezmoc i starosti, ale vždy s upomínkou na onoho neznámého, který vás upoutal, učaroval, přitáhl a otevřel své srdce. Toho, jenž je vám oporou, radostí, láskou i starostí, kdykoliv to potřebujete, či chcete!
Láska se neměří, láska se žije...
Žádné komentáře:
Okomentovat