S čím mohu být spokojena a kdy? Kam až musím zajít, aby má mysl dosáhla klidu? Jsem ovládána vlastní ctižádostí, nebo již podléhám vnějšímu tlaku? Zvládnu ještě stoupající nároky? Jsem ve svém věku konkurenceschopná? Tisíce otázek a ještě více odpovědí. Teoreticky mohu na každou odpovědět a přesto nemám jistotu. Nelze najít jistotu v nejisté době, která nás žene stále dál, výš a k větším výkonům. A já si tady v klidu sedím a říkám si. Je toto svět pro mě? Nejsem už příliš stará na tyhle mladické blázniviny! Kam se poděly ty krásné sny o klidu a stabilitě. Netuším, snad jsem si příliš pozdě uvědomila, že drsnost reality, která mě obklopuje. Byť stále mířím vpřed a mám svůj cíl, ten již není spojován s tím, co bylo na počátku. Priority se proměnily a s nimi i já. Byť jsem to stále já, tak jsem jiná. Někdy naivní, jindy realistická, občas podléhající stresu a pesimismu, ale vždy s vědomím jednoho stálého místa v tomto vesmíru. To je má odpověď, kterou hledám! Jít, poznávat, vzdělávat a vždy se mít kam vracet. K těm, jež jsou mi blízcí a kteří tvoří mou pevnou součást! Díky kluci, bez Vás bych byla nic...
Co přát si víc, všechno a nic!
Žádné komentáře:
Okomentovat