Letí to jak zběsilé. Ještě včera jste byli malými hošíčky, kteří se nám proplétali mezi packami a teď už jste vyšší něž my a míříte do svých samostatných životů. Čeká Vás zkouška z dospělosti, přijímací zkoušky na vysokou, přijetí na střední školu a pootevíráte si tak dveře do světa dospělých. Je až nepochopitelné, kolik uplynulo doby a jak rychle jsme zestárli. Byť se cítíme poměrně mladými, navenek se udržujeme fit, uvnitř se točí myšlenky na všechno prožité. Dny, kdy nezáleželo na čase usínání, kdy nám nebyla zima a mohli jsme se toulat noční krajinou. Časy, které voněly dálkami a novými možnostmi, které se nám stále otevíraly a lákaly k novým dobrodružstvím. Dny, které pomalu plynuly, v očekávání radostných chvil a trpkých zklamání z nenaplněnosti vlastní funkce. Hektické časy plné starostí, přesného časového harmonogramu, neustálého běhu od hry k práci, studiu a rodině. Pomalé usazování se ve změněném životě, nalézání sebe sama a uspokojení z života, který je s námi tady a teď. Dny, které utekly, nejsou a nám zbyly mnohé krásné vzpomínky a radostné myšlenky. Na to, když jste dělali lumpárny, když jsme objevovali svět, když jsme stoupali do hor a klesali do údolí. Společně, báječně a bezpečně. Krédo, jež je s námi stále bude nás provázet i nadále...
Jdi cestou svou, s náležitou odvahou!
Žádné komentáře:
Okomentovat