Myšpulínská

Nemít žádné tajnosti,
nechodit do krajností.
Být vždy dobře připraven,
nemůžeš být překvapen.

Od rána se radovat,
celou noc jen studovat.
Každý prvek poznávat,
k citlivosti se přiznávat.

Emoce opět útočí,
slzy se derou do očí,
srdce v těle,
buší směle.

To je život, to je mládí,
které se rádo vydovádí.
Při pohledu do všech stran,
najednou je odvaha ta tam!

Neboj se, vždyť jsme tu s Tebou,
i když zrovna stromy nekvetou,
zatím víme, kudy se dát,
abys mohl zase se smát.

A až jednou budeš sám,
snad zaletí Tvé myšlenky k nám.
A pak budeš Ty tím silným,
co pomáhá svým bližním...

Koloběh je stále stejný,
jen musíš být k sobě věrný,
měl bys stále vědět jak,
rozehnati černý mrak.

Potom slunce vysvitne,
všechny slzy usuší
a Ty budeš slyšet dál
naše slova do duší!

Máme Tě rádi,
jsme tu s Tebou,
ať je dobře,
nebo se mraky perou.

Ty to zvládneš, já to vím, jsi náš velký Myšpulín...