Miloučká

Padá voda, padá z nebe,
dívám se a vidím Tebe,
moje oči přesně vědí,
co je správnou odpovědí.

Ruku v ruce vstávat, lehat,
někdy nechat věci běhat.
Jindy zase řešit hned,
než by z toho byl jen led.

Po stopách se někdy vracet,
jednou šetřit, pak zas utrácet.
S úsměvem a šťastným srdcem,
být si matkou, dítětem i otcem.

Každé ráno chtít se smát,
do oběda lelkovat,
pak si s vervou sobě vlastní,
oslaviti den svou básní.

A tak stále dokolečka,
než tu zbyde jen ta tečka.
Smítka na mém polštáři,
úsměvem mě rozzáří.

A to proto, že už vím,
že jsi víc,
než můj stín.
Jsi tu stále,
jsi tu rád,
jsi náš velký kamarád!

Krásný den a šťastný lov, ať je milý, plný slov...