Pokojný pocit se rozhostil ve mě. Vím, že ještě mnohé mě čeká, ale zatím to není cesta do daleka. Je to jen kousek, který zdolat teď mám. Tak snad si do ruky svou dlaň schovám. Půjdu a zatopím, dárečky zakoupím, pavoučky vymetu, doslova rozkvetu. A se mnou všechno co kvésti má, i když se tu teď cítím tak sama. Ještě že Šmudlu mám, nic si nenaříkám, sama se necítím, v hlavě to pocítím. Opojný stav kdy nechceš být sám, přestože cítíš, jak můžeš se oddávat jen svým hrám. Ztracena ve světě, na této planetě, na tomto kousíčku, dám Ti svou hubičku. Dám Ti své srdíčko, ty moje zlatíčko. Jen se mi navraťte, nikde se neztraťte. Cestu si najděte, trošku si přispěte. Až zase rozkvete jarní tok sluníčka, budete vzpomínat na lyže, jablíčka. Tak si to užijte, trošku si popijte, zítra sníh, sluníčko, pro každé moje zlatíčko...
S větrem v zádech a sněhem vpřed, mějte se krásně teď i teď!
Žádné komentáře:
Okomentovat