Tak je tady pondělí, opět v plné síle vyrážíme na dlouhou cestu za nedostižným pátkem. Plni energie a s úsměvem na rtech řešíme jednotlivé úkoly, které se nám zdají hravé a veselé. Probíháme dnem a blížícím se polednem zjišťujeme, jak moc a jak dalece jsou naše představy mylné. Že se nám dnes podaří dokončit rozdělanou práci? Nepodaří. Že splníme zadané úkoly, které se nakupily na stole? Nesplníme. Že dobalíme veškerou výbavu na horské dobrodružství? Splníme. Že naplníme lednici dobrotami, které nebude mít kdo jíst? Splníme. A tak to jde minutu za minutou, vteřinu za vteřinou, obracíme jednotlivosti, které musíme. Vážíme sílu zodpovědnosti a víme, že všechno se jednou podaří. Jen to asi nebud hned teď a hned tady. Ale to přeci nevadí, týden je dlouhý a tak je dobře, že si práci rozložíme, dobře se do ní položíme a nakonec ji ukončíme. A kdyby ne, pak je tu výhled na další týden, který přijde a bude chtít také pracovat. Jak moc, to je jen na nás a jak rychle, to se uvidí!
Vidět a pracovat, je jako být a milovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat