Horská

Tiše, příjemně,
jasně a zřetelně,
tence a znatelně,
drží se vedle mě.

Slova plynou,
tóny letí,
lidské hlasy,
jsou jen změtí.

Podstatné nic není,
copak se něco změní?
Stále budu cítit zas
a znova,
tahle vroucně znějící
slova.

Síla lásky,
dělá vrásky,
neodpoví na otázky.

Přesto dává tolik síly,
že uběhnu aspoň míli,
že přeplavu oceán,
abys nebyl nikdy sám.

Vždycky budu tady s vámi,
za zlým zavřu dveře, brány.
Dobře nám pak bude spolu,
budeme mít lásky horu!

Teď však nechám slova znít,
vím, že nejlepší pro duši je klid...

Mít se rád a býti spolu, přenášet se přes vysokou horu!