Do nejvyšší lesku a největší čistoty se snažíme dát každičký kout našich domácností. Vždyť jsou přeci před námi vánoce a je nutné to udělat. Ptám se proč? Kdopak určil, že bez vyleštěného nábytku, očištěných oken a vypraných záclon nebudou vánoce? Často slyšívám, že tohle musel vymyslet muž. Nejsem si ovšem jistá, zda si onu hektičnost ženy na sebe neušily samy. Nestačí totiž, že chtějí mít všechno krásné, naleštěné, vyčištěné, ještě muí mít upečeno nejméně třicet druhů cukroví. Jen tak se cítí jako hrdiny, rovnocenné se svými muži. Dovolím si oponovat, neboť ani tisíce druhů cukroví, ani sebelepší a sebeuklizenější byt nás nikdy nedostane do vysokohorských vrcholů, jež muži mají. Oni totiž určují pravidla hry, oni říkají, jak co má být a jak se má co dělat, ale sami na sebe mají pramálo nároků. Jim jen stačí, že jsou muži, tato podstatná skutečnost z nich ve společnosti dělá to, čím jsou. I přes postupující rovnoprávnost, právě v blížících se svátcích vídám nerovnoprávnost mnoha rozhodnutí. Nebráním se být ženou, jen snad s trochou mužského nadhledu mi věci půjdou lépe...
Nebojím se úklidu, já to všechno přebydu!
Žádné komentáře:
Okomentovat