Tolik je věcí na světě, které nedokážeme poznat. Chodíme s hlavou sklopenou, abychom nezakopli a nad námi i kolem je tolik krás. Někdy stačí jen změna úhlu pohledu, jindy je nutný přesun v prostředí. Vždycky ale platí, že pokud máme oči dokřán, měli bychom vidět, měli bychom slyšet. Svist trávy mezi našimi chodidly, sluneční září nad naší hlavou, třpyt vodní hladiny a krásu zmrzlých okenních skel. Otevřít duši všem těmto podnětům, je jako otevřít oči po dlouhé nemoci. Nic nás netíží, tělo nasává všechny krásy světa a naše duše je volná. Letí vstříc novým zážitkům, otevírá se skutečnému světu a netrpí neduhy nevšímavosti. Citové naladění a spojení se s okolím, to je to, co bychom se měli povinně učit ve školách. Hrát si, pracovat, umět se radovat a následně využít všech jednotlivostí pro další rozvoj. Ideální představa v neideálním hektickém světě. Ale i zde platí, jaké di to uděláme, takové to budeme mít!
Nenechej se polapit, vždy můžeš svou cestou jít...
Žádné komentáře:
Okomentovat