Spravit, zacelit, doplnit a vytisknout. Den běží jako splašený kůň a od rána se točím ve víru jednotlivostí, které na mě útočí svou důležitostí. Nechci ce nechat zastrašit a tak postupně dávkuji své kroky, směřuji se k úspěšnému cíli a pevně věřím, že všechno zvládnu. Sice nevím, zda mi ještě zbydou síly na jiné podstatnosti, přesto doufám, že se vše podaří v čase, který byl stanoven. Pomyslné hodiny neúprostně tikají, odměřují čas a každičkým posunutím ručiček jsme blíže ke startu. Už asi vím, jak se musí cítit sportovci před závodem, či piloti před startem. Tak nějak se cítím já a to na mě neleží váha podstatných rozhodnutí. Jsem jen pouhým pěšákem v armádě bezejmenných, kteří kladou větvičku k větvičce a v závěru je čeká slavnostní otevření mraveniště. Prostor každého je stabilní, jaká bude konečná stavba zatím nevíme, proto pečlivě kladene jednotlivé dílky k sobě, aby nás první vstup nezavalil ještě větší tíhou. To, co se teď jeví jako hodně těžké, by bylo ještě těžší a s mnohem horšími následky. Proto je každý krok důležitý a ostražitost je na místě. Jen tak dokážeme vytvořit něco, co bude mít smysl a naplní své poslání...
Dělej věci, kterých se bojíš, neboť to jsou kroky k úspěchu!
Žádné komentáře:
Okomentovat