To nám to krásně začíná. Sníh se sype z oblohy, přibývá před očima a ta ta je jarní příroda. Sluníčko se schovalo kdesi za mraky a chumelenice si dala závod s mlhou a mrazivým větrem. Je to poznat i na svazích, že je něco jinak. Lyžaři se pomalu spouští svahem, těžko se prodírají nahrnutými kupami sněhu a obvyklý klid je pryč. Nejprve se zatmí před očima, ozve se rána a zvednout se je nejtěžší úkol. Neměli bychom to raději vzdát a jít se schovat? Ne ještě ne, tak aspoň na svačinku. I tady zasahuje ruka osudu a kluzký povrch se stává začátkem konce. A tak dobrá mohla být ta káva. Stydím see za své kalamitní jednání, co ale naplat, když je tady! Nedá se nic dělat, uklidíme, narovnáme a kávu si pak taky dáme. I když to nebyl zrovna ukázkový den, stál za to! Díky, že vyzkouším i to složitější, abych byla připravena na vše, co ještě může nastat. Do zítra se už své kalamity zbavím a vybavím se dobrou náladou a sluníčkovým počasím. A pak? Vzhůru na svah, ať je led či mráz...
S kalamitou bez, roztančíme les!
Žádné komentáře:
Okomentovat